Vzpomínky

...Krásné je žít,

protože žít znamená snít...

Já mám jeden sen,

který jakkoli chci si splnit,

a nedám nakladatelství pokoj,

dokud listy knihy nebudou se přede mnou vlnit.

Iluze si nedělám,

třebas jenom prodělám.

Ale když se to povede,

do super nálady mě to přivede.

To je psáno jen ve hvězdách,

jenž svítí nám na cestách.

Koupím si ho, ať už se stane cokoli,

neboť stále - už rok - kdykoli se podívám na jeho fotku,

kdykoli na něj pomyslím,

mě srdce rozbolí.

Blíž se, blíží se můj cíl?

Zabere to jen pár chvil...

Dnes je tomu přesně rok, co jsem ho z očí ztratila,

smutek zas kolem mě víří,

chce po mě, abych platila.

Za co? ptám se zoufale.

za trýzeń, neutuchající žal?

Hele, smutku.. - pal!

Představa, že budeme spolu,

rozbrečí dojetím i partičku trolů.

Natož pak mě, mladou dívku,

co z žalu chlastá dobrou slivku.

Ta bolest samoty krouží dál,

sen krásný o něm se mi zdál,

...zem se mi pod nohama rozpouští,

síla v nohou mě opuští.

Stojí přede mnou, Cony, má láska.

Byla by vskutku hloupá sázka,

doufat, že nebudu plakat.

Asi jako, že vrána nebude krákat.

Byli jsme spolu, bez uždění...

pak přišlo surové probuzení.

Znova máčím svůj věrný polštář,

vzpomínky bolí pořád moc,

ať už vládne den či noc.

Ach, ty mučivé, bolavé vzpomínky.