Návštěva

Jak socha stojím, zírám naň,

tato návštěva vybere si svou daň,

ale zatím nelituji,

jen klid dost špatně imituji.

Kopyta duní vlhkou travou,

radostně pohazuje tmavou hlavou,

a hříva černá za ním vlaje,

z očí mi kanou litry čaje.

Tvář mi ovál jeho dech,

a pysky hebkými jako mech,

mi přejel po líci;

ušel mi tichý, smutný vzdech.

Dala bych za něj cokoli,

jen ať už srdce nebolí,

ať už přejde ta temná doba,

co ničí mi duši jako ostrá skoba.

Kéž bych byla šťasná zase,

dám jim klidně zlaté prase,

ale prosím, prosím, ať jsme spolu,

nebo se zas propadnu hluboko dolů,

tam kde sídlí bolest ztráty,

bože, prosím, že mi jej vrátí?

Zas budem spolu jezdívat,

života naplno užívat,

budem si spolu znova hrát,

jako partnera se opět brát,

a jeden druhého mít rád.

To jsou věci, o kterých můžu jen snít,

a přitom vědět jistě jedno;

už nikdy s ním nebudu moct být.