Strašpytel

Když siréna dozpívá svou píseň smrti,

tak v bunkru ustrašeně ručkou svou drtí,

bratra i sestru, tatínka i maminku,

letky a vojáci, budou tu za chvilku.

Neboj se, neboj se, neboj se nic.

Co můžu vzít nám, než život víc?

Přežijem, slibuju, slibuju na svou smrt,

a když ne.. nebude to delší, než zápalky škrt.

Budeme v bezpečí, nenajdou nás,

ale.. k babičce dostanou se snáz.

I mě synku po zádech přebíhá mráz,

budeme doufat, že je zde moc velký sráz.

Ozývá se předení temné kočky smrti,

vždyť tam v jámě! – zraněný se vrtí.

A ruce německé ho škrtí,

dýchací trubici pomalu drtí..

Zlá doba nastane,

k moci se dostane…

On.