Úvod

Ahoj, jmenuji se Sorun Tamuchi a jsem 14-ti letá dívka. Jestli je na mě něco zajímavého? Ani né. Mám průměrné magicné vlohy. Možná oči... tmavě fialkové. Ale ani to vás nezaujme, protože mám zakázáno dívat se hostům do tváře. Kdybych měla umyté vlasy, tak možná jejich podivná stříbrná barva... ale vlasy umyté nemám. Už to mám! Jsem tak chudá, že to je až zajímavé!! Od 10-ti let žiji v Vesnici-Magické škole. Je to neuvěřitelné, ale za to, že neotravuju dostanu najíst a někdy se mohu zúčastnit i vyučování. Proč? Poslal mě sem král. A královo milosrdenství nelze neuposlchnout....

,, Sorun, na léčitelství nemáš trpělivost ......promiň ,ale u mě se dál už učit nebudeš. " odvětila omluvně učitelka života. Přišla ke mě a pohladila mě po tváři. Snažila jsem se udržet neutrální výraz, ale skákala bych radostí. Tak dlouho mě nikdo už nepohladil po hlavě... Rychle jsem se vzpamatovala. Matka života mě vyhodila!! Ale řekla to mírně, pomyslela jsem si , ne jako učitelka bylinkářství: ,,Sakra Sorun,kdybys tohle dala nemocnému pacientovi ,tak by se do konce života už nikdy neuzdravil. Jestli nechceš mít tu ostudu ,že tě každý uvidí jak tě odtud vypráskám tak vypadni sama. " nebo elelmentálky vody a ohně : ,,Sorun, zlatíčko," řekli a já už tušila nějaký podraz ,,Za to že jsi ,,omylem podpálila chrám ohně a ,,náhodou,, při hašení té spouště zaplavila sklepení vodní svatyně tě vyhošťujeme." při dokončení tohoto proslovu se začali zvětšovat do gigantických rozměrů ,,Jestli nechceš mít popáleniny a omrzliny po celém těle ,tak odsuď vypadni a už se nikdy nevracej." tehdy jsem se opravdu bála, protože mi chytly šaty, byla jsem na kost promočená a neměla jsem kam jít.

,,Sorun, já vím že toto není první měnění tvé profese a je mi líto ,že to takhle skončilo,ale zkus být něčím ,u čeho nepotřebuješ trpělivost a silnou koncentraci. Co třeba tržní....to by se na tebe hodilo. Jsi rázná a umíš počítat."řekla s úsměvem a chystala se odejít. A to si myslíte ,že tam vemou takovou otrhanku bez jediného půlbronzku?! chtělo se mi křičet. Snažila jsem se neschoulit a nezačít fňukat. K tomu se přece nesnížím! Zase, zase další výměna profese! Ale já se nechci stát tržní nebo ještě hůř: HOSTINSKOU!! Já chci pracovat s magií! zase jsem začala matku života vnímat až, když se zastavila a potichu,abych to slyšela jen já řekla: ,,Máš velkou magickou moc ,ale světlo je potlačuje ....možná najdeš svůj osud v temnotě." řekla to tak tajemně ,že jsem si prve ani neuvědomila dosah jejích slov. Když mi to došlo,zhrozila jsem se.

Ano, věděla jsem celou tu dobu, že jsem dítě temnoty,ale teď mi to potvrdila i matka života a to bylo zjištění tak šokující, že jsem se málem zhroutila. Proč já? Ale co už, jsem co jsem... Mám To zkusit?? Jestli se vydám touto cestou? Jestli ano, nebudu mít lehký život. Slyšela jsem že učedníci Toho, jsou neustále pronásledováni. Dvakrát jsem dokonce viděla upálení čarodějnic temna, ale připadalo mi to jako blbost. Temnota se vyžívá v chaosu a smrti, tak proč takto končí svůj život. Že by osudem temna byla smrt??

To, je magie SMRTI, NEKROMANCIE, CHAOSU. Takové té magie, při kterém se jen při pouhém slově pojmenování zatřesete a přeletí vám mráz po zádech... Věděla jsem ,že patřím k temným od té doby, kdy bylo mé první kouzlo zabití divočáka, který se snažil zabít mě. Tehdy se to má matka snažila ututlat i před otcem a zavolala vymítače, ale nepovedlo se utajit smrt největšího divočáka tohoto roku, který zemřel na neviditelné zranění. Prý mě někdo tehdy i viděl. Matka se mě zřekla a otec se mě snažil zabít. Krásné dětství ,že??

Ano, věděla jsem že se jednou vyučím Tím, ale teď se mám rozhodnout a nejsem si jistá. Mohu být ještě pořád dobrá.  Vždyť vyučit se Tím je to proti výchově!! Proti celému dětství!! Nelituj se! okřikla jsem se. Ne ,vím že není jiná cesta. Musím se rozloučit a rychle a nenápadně odejdu. Posmutněla jsem. Já nechci být zlá... temná a strach nahánějíci...