5.kapitola: Pod Londýnem

Diamonde! Opovaž se! Okamžitě se začni ovládat!! Vždyť ji nechceš zabít!!! JI ne!! křičela na Jimmyho Carmilla v myšlenkách.

Neruš mě, ty…zavrčel Jimmy a už už se chystal zakousnout do Sundance,když mu došel význam jejích slov.

Jakmile si uvědomil co dělá,nebo spíš co se chystá udělat,okamžitě přestal dýchat a prudce od sebe Sundance odstrčil. Málem ji tím pohybem odmrštil na druhý konec chodby,ale Carmilla byla pohotová a naprosto zmatenou a vyděšenou dívku zachytila.

Můžeš mi vysvětlit jak je možné že tě zná?!? Snad jsi jí ty idiote neřekl co jsme???obořila se na Jimmyho,zatímco se jí Sundance strachy klepala v náruči.

Já.. nic jsem jí neřekl! Nakecal jsem jí že se jmenuju Steve Scharf! bránil se a cukal sebou jak se snažil rozhodnout jestli má raději zajít za ohyb chodby a nadechnout se čistého vzduchu nebo zůstat – přece jen se bál nechat Sundance s Carmillou samotnou,ale zároveň měl strach že se neovládne a vypije ji… a už se potřeboval nutně nadechnout.

„Sundance,klídek,“ chlácholila Carmilla rozklepanou dívku.

„Ne-nezabíjejte mě,“ zaprosila tiše. „Zase nikomu nic nepovím.“

Carmilla vrhla po Jimmym zuřivý pohled. Ani se neobtěžovala ho požádat o svolení a vnikla mu do mysli jako hodně rozzuřená fúrie. Jak ZASE? Co jsi jí krucinál řekl tu noc,kdy jsi ji nechal žít? Rovnou jsi jí prozradil že ty vraždy způsobuje Vladova nová dementní hra??!! Ona to viděla,že jo? Viděla že ta holka ve vlaku byla mrtvá. Lhal jsi nám?!?!

Lhal,nemohl jsem jinak! vykřikl Jimmy zoufale. Zabili byste ji!

No,piš si že bychom si to dobře rozmysleli, zavrčela Carmilla,ale neubránila se krátkému ušklíbnutí. Kdyby se kdokoliv dozvěděl o Brianovi,byl by to konec,stejně jako se Sundance. Naprosto Jimmyho chápala,ale nemohla mu nic prozradit,na to již byla příliš mnoho zvyklá důvěřovat jen sama sobě.

Co je? nechápal ten její úšklebek.

Nic,zapomeň na to, odbyla ho Carmilla a pohlédla na Sundance,která se jí stále třásla v náručí. Je vyděšená,nezdá se ti? zeptala se Jimmyho jízlivě.

Ten by ji za to nejradši zaškrtil,ale pak si připomněl že to ona ho od Sundance odtrhla a tak to přešel. Odvedeme ji nahoru?

Carmilla protočila oči. Máš snad nějaký lepší plán? Samozřejmě,pořád je tu ještě plán b – oběd pro tebe,když jsi tak vyhládlý… navrhla s potutelným úsměvem. Ale byla by jí škoda,nemyslíš? Už jsi toho kvůli ní protrpěl dost,než abys ji měl za chvilinku vypitou…

Jimmy rozdrtil roh kamenné stěny chodby. Carmillo,prosím! Mohla bys mě přestat provokovat?!

Proč? Copak já tě provokuji? vykulila nevině oči.

Jdi někam… odvětil Jimmy naštvaně.

A kam? Odvedeš ji z odtud sám? Bez toho aniž by sis nelízl ?prudila rudovlasá upírka dál.

Bavilo ji to,i když provokovat Vlada bylo asi tisíckrát zábavnější…

Neodvedu, zašklebil se Jimmy. Ale nebýt Sundance,už jsi na lopatkách.

Carmilla vyprskla smíchy a to částečně vzkřísilo Sundance – slyšet čistý upřímný smích v tomto odpudivém podzemí pro ni bylo asi jako kdyby potkala na Harvardu studujícího sněžného muže v plavkách.

„Kudy se… jde ven?“ zašeptala a snažila se aby se jí netřásl hlas.

Carmilla pozvedla obočí a švihla krátkým pohledem k Jimmymu. Celkem odolná. I přes šok je schopná vcelku racionálně uvažovat. Vážně sis nevybral špatně,ale teda nevím jak jí chceš vysvětlit to co se tu stalo???

Než stačil Jimmy odpovědět na myšlenky,Carmilla řekla: „Já tě odtud vyvedu,neboj se.“ Chytila Sundance za ruku,poněvadž té se rozbila baterka a ve tmě nic neviděla,a pomalu s ní vykročila chodbou směrem k východu.

„Kde je Steve?“ zastavila se Sundance okamžitě a vytrhla se z Carmilliny sevření. „Já bez něj nikam nejdu! A kdo vůbec jste?“

Ach ne, povzdechl si Jimmy. Carmillo,budeš mě hlídat????? Nedovolíš,abych jí ublížil??

Dopustila jsem to snad před chvílí? A jinak – je zajímavé,že teď už ti zase říká Steve. Je to proto,že si v první řadě vždycky vzpomene na tebe a až potom na jméno,které jsi jí nakecal? Pořád raději vzpomíná na Jimmyho,než na Steva,který jí ho ale připomíná??

Jimmy se nadechl a udělal jeden krátký krůček směrem k nim. Nedopustila…Já nevím. Ale,je hezké vědět,že jsem úplně neupadl v zapomnění…

Hm. Na mě už nikdo vzpomínat nemůže – to jen já mohu myslet na ně. Takový už je úděl nás,upírů… vzdechla Carmilla a skryla svoje myšlenky,aby Jimmy neviděl její vzpomínky na již několik staletí mrtvou rodinu. Ze začátku upíří existence nesla odloučení od nich těžce,ale po pár staletích,když už byli všichni mrtví,si prostě zvykla a vrhla se do upírského života se vším všudy.

„Já jsem tady,neboj Sundance,“ řekl Jimmy a snažil se vydýchávat co nejméně vzduchu. Viděl jak teď už relativně klidná dívka protočila oči a prolétla si očima chodbu. „Je hezké že jsi tady – někde. Copak vy v té tmě něco vidíte???!“

„Ehm……“ ani jeden z upírů nenacházel vhodnou výmluvu.

Jdi k ní,a dýchej pusou, poručila Carmilla, a tu otázku prostě přejdi.

Ale…týden jsem nejedl! polkl Jimmy. Co když……ne,já to nedokážu. Sotva vydržím blízkost člověka normálně,a ještě když jsem hladový…

Ona se mnou nepůjde,vždyť to sám vidíš, poukázala Carmilla na Sundancinu tvrdohlavost,a pak se na Jimmyho zamyšleně podívala.

Soustřeď se na to,že jsi s osobou kterou máš rád,hlídej zvuky v okolí – aby se k ní třeba někdo nechtěl přiblížit a ulovit ji…a zapomeň na žízeň. Prostě ji vytěsni z mysli,říkej si,že jsi člověk a zapomeň na to,čím skutečně jsi, poradila mu a doufala se si z toho nic nevyvodí.

Ale Jimmy nebyl zase tak moc zabraný do hlídání své žízně,aby si její neobvyklé rady nevšiml. Jak tohle –

„Jste tu ještě?“ozvala se Sundance nervózně a ke Carmilliné úlevě tak přerušila Jimmyho otázku v půlce. Tomu došlo,že vlastně celou dobu zase konverzují v duchu,a jinak je všude kolem tma a ticho - pro Sundance.

„Jo,jsme,“ odpověděl krátce,jak se snažil šetřit dechem a udělal k ní další opatrný krůček. „Sundance,já… já mám asi začínající chřipku,tak co kdybys nechala Car -“

Jimmy se zarazil,když mu došlo,že málem prozradil Carmillino jméno. Honem začal dolovat z mysli jakékoliv jméno začínající na Car – „Caroline,aby tě odvedla,ano? Nechci abys to ode mě chytla….“

Blbější výmluvu sis vymyslet nemohl, utrousila Carmilla. Myslíš že ti to sežere?

Nesežrala. „Lidi s chřipkou obvykle bývají doma,a ne v kanálech,“ odsekla Sundance nepřesvědčeně. Nechápala proč jí Steve lže,chtěla vědět co bylo to přepadení před chvílí,a jak je možné že vidí ve tmě??? A taky ji velice zajímalo,kdo je to Caroline. Že by jeho holka?

To doufám ne, pomyslela si Sundance sklesle,ale byla jen jedna cesta jak to zjistit. „Kdo je to Caroline?“

„Moje příbuzná,“ vyhrkl Jimmy. „Starší sestřenice.“

Sundance se viditelně ulevilo,dokonce se jí na tváři objevil náznak spokojeného úsměvu. Ale pak si vzpomněla na to ostatní a všechna radost byla pryč. „Co to bylo? Ti….tamti?“ nedokázala je vhodně popsat. Nejlépe by asi znělo Ty bestie…

Přesně tohohle se Jimmy obával. Carmillo?Co jí mám říct?

Pravdu asi těžko. Cos jí řekl minule?

Aby se o to raději nezajímala,aby zapomněla. A taky mi slíbila,že to nikomu neřekne. Dodržela to…Sundance je neuvěřitelná, povzdechl si zasněně.

Tak se probuď,Amore,protože ona čeká na vysvětlení, zazubila se Carmilla jeho zamilovanému výrazu.

„Ti co minule,“ řekl Jimmy. „A chtěli udělat přesně to,na co myslíš. Jak tě mohlo napadnout chodit sem??? Sama do podzemí…“ Najednou si uvědomil jednu podivnou skutečnost. „Jak ses sem dostala? Kudy?“

Sundance pokrčila rameny. „Tím vchodem pod mostem,jinou cestu neznám.“

„Neznáš??Ty jsi o tom věděla?“ vložila se do debaty zaujatě Carmilla. Sundance ji překvapovala čím dál víc.

„Jasně. S Jimmym jsme to jednou objevili… to jsem ale byla malá. Už bezmála šest let jsem tu nebyla.“ Sundance zabubnovala nehtem o stěnu. „Nemohli bychom teda už jít? Ta tma je pěkně nepříjemná.“

„Jistě,“ přistoupila k ní Carmilla. „Chyť se mě a já tě povedu.“

Sundance se nedůvěřivě dotkla její pokožky,která byla asi o dvacet stupňů chladnější než lidská. „Steve půjde s námi?“ujišťovala se.

„Půjdu,neměj obavy,“ pousmál se Jimmy a kývl na Carmillu,aby už šla,protože si nebyl jistý,jak dlouho vydrží takto polovičatě dýchat. Víc než pár minut si nesliboval.

Sice jako upír uměl zadržet dech na delší dobu než člověk,ale stejně jako každá živá bytost potřeboval po nějakém čase vzduch. Navíc, při chůzi se kyslík spotřebuje mnohem rychleji než když třeba stojíte,takže si dával tak maximálně čtyři minuty. A co se týkalo Carmilliny studené pokožky,bylo to proto,že upírům sice bilo srdce,ale v nekonečně pomalých intervalech,a tudíž si jejich tělo udržovalo teplotu jen kolem patnácti stupňů nad nulou.

Kráčeli tedy co nejrychleji,ale tak aby jim Sundance v pohodě stačila, tmavými chodbami a Jimmy se vždy po několika minutách tiše odpojil,nadechl se a zase je doběhl. Za pár minut dorazili do částí kanalizace,kde už bylo jakž takž světlo,což Sundance na rozdíl od obou upírů uvítala. Pustila se Carmilly,která aspoň měla možnost na chvilku zavřít oči a nechat je pomalu přizpůsobovat na nepříjemné bodání denního světla, a ohlédla se za sebe na Steva.

„Proč…“ nedokončila větu,protože jí došlo jak blbě by to znělo. Chtěla se zeptat Proč nejdeš vedle mě?, ale proč by taky měl,že? To jen jí to přijde.. správné.

„Co jsi chtěla?“ zeptal se Jimmy,který už si za tu cestu alespoň trochu zvykl na to,že ji prostě zabít nesmí – zakázal si na Sundance myslet jako na večeři,takže pro něj bylo o malinko snazší s ní mluvit… dýchat v její přítomnosti.

„To nic,“ sklopila oči a mírně zrudla.

„Sundance?“ udělal k ní Jimmy se staženým žaludkem pár kroků.  Nesmíš,nesmíš,nesmíš, opakoval si v duchu. Žádné jídlo,ale Sundance…žádné jídlo…

„Ehmm… vážně nic,“ potřásla rozpačitě hlavou. Ten pohyb kolem ní rozehnal vlasy a tím pádem foukl na Jimmyho příval vůně krve. Ten se labužnicky nadechl,ale pak si uvědomil co dělá a stačil se zastavit dřív než po ní vyjede. Musí si nutně skočit na lov a pak bude všechno v pohodě – lidi taky nemají chuť po obědě na ještě další jídlo,i když jsou občas tak nenažraní,že si dají znova.

„Takže půjdeme dál,nebo tu chcete tvrdnout hodinu?“ ptala se Carmilla netrpělivě.  Za pár minut pravděpodobně vyjde slunce,takže bychom si měli pohnout, vysvětlila Jimmymu.

„Promiňte,samozřejmě že jdeme,“ vzpamatovala se Sundance a vykročila za Carmillou. Jimmy zaváhal,ale pak neodolal a srovnal se Sundance krok. „Tak co jsi chtěla před chvílí chtěla říct?“ zajímal se a neustále si připomínal,že ona není oběd…

„Přesně tohle,“ zamumlala Sundance sotva slyšitelně,ale Jimmy to díky svým upířím uším slyšel.

Carmilla moc dobře slyšela,jak se oběma nepatrně zrychlil tep,a tak raději přidala a zahradila svoje myšlenky,aby neviděli její úsměv – Jimmy protože by se mohl cítit dotčený že se směje,i když se nesmála vyloženě jemu,a Sundance,protože ta by raději neměla vidět její poněkud delší špičáky než je obvyklé u lidí.

„Vy tu bydlíte?“ zeptala se Sundance rychle,aby zamluvila svoje předchozí slova. Myslela to spíš jako vtip,ale zarazilo ji,když ti dva dlouho neodpovídali. Nevěřícně se zastavila. „To snad ne? Tady.. tady přece nic není.. nebo ano?“

„Jistě že tu nebydlíme,“utrousila Carmilla a rázovala dál chodbou. Sundance si nepřesvědčeně měřila její záda a nehýbala se. Teď když se vzpamatovala z šoku ji opět přemohla „bojová“ nálada a zvědavost. „Co jste tu dělali?“

„Myslím že to skutečně vědět nechceš,“ řekla rudovlasá upírka suše a stále pokračovala v chůzi. Bylo jí jasné že pokud si nepohnou,tam na povrchu vyleze protivné slunce zpoza mraků a bude ji bodat do očí – nemluvě o Jimmym.

„A co když chci?“ odsekla Sundance. Už ji ta tajemství začínala štvát. Tušila že se zapletla do středu něčeho velice podivného,a chtěla vědět co to je,bez ohledu na následky.

Carmilla zahnula za roh,odkud už bylo k východu jen pár metrů. „Tak to zkus ze Steva vydolovat.“

Sundance se bleskově otočila na Jimmyho. „No?“

Ten jen zakroutil hlavou. „Caroline má pravdu. Pusť to z hlavy.“ Jako by jí snad něco mohl říct. Jako by jí mohl prozradit,že je upír,a ta spousta vražd je důsledkem pitomé hry,kterou si Vlad vymyslel,a prosadil ji ještě dřív než proti ní Charles s Carmillou stihli začít protestovat.

Blonďatá dívka poraženě svěsila ramena a naštvaně se loudala k místu,kde před chvílí zmizela Carmilla. „Už mě to fakt nebaví,“ bručela si. „Jděte se všichni vycpat!“ Mluvila sice celkem potichu,ale upíří sluch byl neomylný a tak Jimmy slyšel každé její slovo.

Opatrně se nadechl,bezpřestávky si zakazujíc ji zabít přešel k Sundance a letmo se dotkl její ruky,aby viděl co ona na to,než ji chytne pořádně.Tváře se jí rozhořely a sklopila oči,tak ji Jimmy jemně chytil a prosebnýma očima se jí podíval do očí. „Je to nebezpečné. Kdybys něco věděla,žádný zákon by jim nezabránil tě zabít.“

„Tak jo,“ souhlasila Sundance trochu roztřeseně. „Pokusím se na to… nemyslet.“

„Výborně,“ usmál se Jimmy a raději ji pustil,než by ho přece jen hlad přemohl. Vkročil za roh a okamžitě sebou trhl zpátky,protože ho do očí uhodily jasné sluneční paprsky.

Já ti říkala,ať si pohneš, pošklebovala se Carmilla.

To je hnus! Ale přece si tady v tom pološeru nemůžu nasadit sluneční brýle,co by si Sun pomyslela? zanadával Jimmy a mnul si rozbolavělé oči,což byla další velká chyba – málem mu vypadly kontaktní čočky. Urychleně toho nechal a ujistil se,že má rudé duhovky zakryté,když v tom k němu přiskočila poplašená Sundance.

 „Jsi v pořádku?“starala se.

„Hmm,“zamručel neurčitě. Carmillo,pomoc!!!

„Co to je?“všimla si náhle Sundance Jimmyho přívěsku. Ten málem vztekle zavrčel – jakoby už tak neměl dost problémů,Sundance si musí všimnout ještě jeho Znaku. Byl to přívěsek ve tvaru kříže,který tvořila svislá stříbrná tyčinka a přes ni kolmo visící netopýr vletu. Na tyčince byly ještě nějaké latinské nápisy a kolem křídel netopýra bylo kolo s roztřepenými okraji. Celému tomu  ale dominovaly jasně červené oči netopýra – z pravých rubínů. Tento Znak nosili všichni upíři,kteří byli pod velením Charlese,Vlada a Carmilly,a mnoha jedincům to přišlo poněkud zbytečné; stejně byli jediné Společenství v celém Londýně a jiní upíři sem zavítali jen málokdy.

„Přívěšek,“ pokrčil naoko lhostejně rameny a schoval netopýra za lem své černé košile.

„Pěkný,“ pokývla Sundance hlavou a zůstala očima vyset na jeho hrudi déle než bylo třeba. „Ehm,tak já asi půjdu,“ rozešla se rozpačitě k východu,kde trpělivě držela Carmilla odklopená vrátka. „Ty zůstaneš tady?“

„Ano,“přitakal Jimmy a pokoušel se tvářit neutrálně. „Dávej na sebe pozor.“

„Díky za…. pomoc,“řekla Sundance a chystala se vylézt ven.  „Nashle,“kývla na Carmillu.

„S ní se ještě neluč,Caroline tě doprovodí domů,“ zdůraznil Jimmy.

Cože?? Proč bych ji měla doprovázet? nechápala Carmilla.

Jimmymu se to zdálo nad slunce jasnější. Mohlo by se jí něco stát! Co když ji ta tlupa bude sledovat po pachové stopě???

A proč bych se měla opékat já?! Jdi si s ní sám, bručela Carmilla. Víš jakou slunce na naší kůži dovede udělat paseku? ?Kdybych to věděla,byla bych se alespoň natřela opalovacím krémem!

Víš moc dobře,že já bych na slunci za chvíli vzplanul jako pochodeň. Carmillo,prosím!!! Zatímco budeš pryč,zaběhnu k tobě do pokoje  pro ten opalovací krém, a počkám tu na tebe,abychom se mohli společně vydat na lov. Jimmy měl v mžiku vymyšlený celý plán.

Za tohle mi najdeš tu nejchutnější oběť v celém Londýně, zavrčela Carmilla. Ale aspoň mi dej ty sluneční brýle co máš v kapse,nehodlám oslepnout. Jimmy je bleskově vytáhl a hodil jí je,načež se drobná upírka protáhla kolem Sundance a neochotně otevřela naplno oči,aby si už zvykaly na příval náhlého světla,naštěstí zmírněného tmavými skly.

Děkuju,jsi nejlepší!! zavolal za ní Jimmy a pobídl Sundance,aby taky vylezla ven.

Ta se ještě na chvilinku zastavila. „Myslím že už je zbytečné se ptát,jestli tě znova uvidím,že? Zdá se že kdekoliv mi hrozí nebezpečí,objevíš se ty.“ A s těmi slovy nechala stát Jimmyho zaraženě v tmavé chodbě.

Carmilla už mezitím vyšla až na slunce,které se ale naštěstí pro ni tvářilo,že se co nevidět zase schová za mraky,a nechala ho,aby jí připalovalo kůži. Sundance se k ní připojila,a společně vylezly na chodník. Kolem nebylo mnoho lidí,protože většina byla v práci. To Sundance připomnělo,že by měla zaskočit na doučování Jessicy,protože už tam nebyla celý týden,ale když se na sebe podívala,uvědomila si,že nejprve musí zajít domů a převléknout se ze špinavého oblečení.

„Vy víte kam jít?“podivila se Sundance když Carmilla vykročila suveréně směrem k Bidder Street.

„Jasně že vím,“ řekla Carmilla a pousmála se nad Sundanciným vykuleným pohledem. „Já vím totiž všechno.“

„Vážně jste Stevova příbuzná?“ vyptávala se Sundance po krátké odmlce dál,a vůbec jí nepřišlo divné,že Carmille automaticky vyká. Z té ženy,která vypadala sotva na dvacet vyzařovala nějaká aura autority…

„Jsem,proč tomu nevěříš?“ pokrčila Carmilla rameny.  Mluvila pravdu – byli svým způsobem příbuzní… Jimmy v sobě měl její omamovací jed i krev,potřebné k přeměně v upíra.

„Ani trochu si nejste podobní…“

„Cožpak si příbuzní musí být nutně podobní?“ podivila se Carmilla a nasadila si mikinu,dřív než se jí stačí úplně uškvařit kůže.

„Vždyť se upečete!“ vyhrkla Sundance při pohledu na zachumlanou Carmillu.

Upeču,ale pouze v případě že si nechám odhalenou kůži, pomyslela si upírka mírně podrážděně,protože ji slunce bodalo do očí čím dál víc. Už aby ten prevít zase zmizel za mraky!

 „Snadno se nachladím,“ řekla na vysvětlenou a pokoušela se zadržet úsměv.Jako by se snad mohla nachladit - Po přeměně v upíra jste se stali téměř dokonale obrnění vůči veškerým nemocem,a na slabou rýmu byste museli zůstat nazí v arktickém mrazu nejméně týden. Také byli odolní proti radioaktivnímu záření,i všem ostatním druhům paprsků – kromě ultrafialového. Zajímavostí je,že upíra nelze zrentgenovat – mají v tkáni zvláštní buňky,které tomu zabraňují.

Sundance to raději nekomentovala,a mířila mlčky domů,jenže zvědavost ji jako obvykle přemohla a tak se zeptala: „Proč Steve nešel s námi?“

Carmilla nevěděla jestli má dřív protočit oči nad nekonečnou zvědavostí té dívky,nebo se rozesmát,ale nakonec si udržela vážný výraz s náznakem úsměvu,a řekla: „Na kolik otázek ti ještě bude muset odpovědět on sám?“

Sundancina nespokojenost byla tak zjevná,jako když se po střeše nákupního centra promenáduje nudista a vyřvává si písničku Globální oteplování od Nightwork. „A je nějaká,na kterou mi odpovíte vy?“

„Možná…“ protáhla Carmilla. Sundance se jí líbila,ani nevěděla proč. Prostě na ni působila tak jinak než ostatní lidé… Byla by  zní fajn upírka. Jen tuhle myšlenku nikdy nesmí ukázat Jimmymu,protože by ji s největší pravděpodobností rozčtvrtil. „Co bys chtěla vědět?“

Sundance sklopila rozpačitě hlavu,ale nakonec se odhodlala: „Mé Steve nějakou přítelkyni?“

Tentokrát už Carmilla úsměv skrýt nedokázala. „Nemá.“

„Proč se pokaždé objeví tam,kde mi něco hrozí?“pokračovala Sundance ve „výslechu“ a pokoušel se nevšímat si pohledů kolemjdoucích,kteří nevěděli jestli mají zírat na ni nebo na Carmillu – oběma to slušelo,i když se nijak nesnažily zkrášlovat. „Jste členy nějaké… já nevím,třeba tajní agenti?“ Jen co to vyslovila,musela se zasmát své pošetilé poznámce. Jak dětinsky to znělo…

I Carmilla se pousmála. „Ne,to opravdu nejsme. Agenti ne – ale že tajní,to ano. Takže nevyzvídej,holka.“

„Ale proč mě neustále zachraňuje?“ dožadovala se Sundance odpovědi.

„Třeba mu na tobě záleží…“ nechala Carmilla konec věty vyznít do ztracena. Konečně,neměla žádné právo prozrazovat o Jimmym cokoliv,ale zase se neovládla a musela se pošťourat v jejich vztahu – Rafaelo se jí vůbec nelíbil,fandila Jimmymu.

Sundance zčervenala. „To jako vážně?“

„Proč se ti to zdá tak neuvěřitelné?“ usmívala se Carmilla nad jejím vykolejeným pohledem.

„Sama nevím,“ zamumlala Sundance a dívala se kamkoliv jinam jen ne na drobnou ženu po svém boku. „Cože,my už jsme tady?“ podivila se,když zjistila že se dívá na dům číslo dvanáct na Bidder Street.

„Cesta uběhla rychle,že? Nu,velice mě těšilo,Sundance,“ stiskla jí Carmilla ruku narozloučenou a svižným krokem vyrazila ke vchodu do podzemí; nemohla se už dočkat,až se namaže pořádnou vrstvou opalovacího krému.

„Nashledanou,“ slyšela za sebou ještě Sundancin hlas,ale jakmile si byla jistá že je z dohledu,rozběhla se tak rychle,aby ji nikdo neviděl a takto sprintovala až pod most. Po cestě se jí do mysli vkradly vzpomínky na to,jak se stala upírkou….

Stalo se to zhruba před devíti sty lety; přesné datum si nepamatovala,v té době ještě kalendáře na vesnicích neexistovaly. Žila v Dánsku,v nepříliš velké vsi. Její rodina nebyla bohatá,ale ani chudá,zkrátka průměrní vesničané. Bylo jí něco okolo dvaceti,a zrovna se vracela z nedalekého lesa,kde měla schůzku se svým milým,když po ní něco skočilo a povalilo do mechu. Studilo to,a v další sekundě se jí to zakouslo do krku. Carmilla cítila jak  zní rychle odtéká život,ale nebyla schopná nic dělat,ani křičet o pomoc. Ztratila vědomí,ale potom se na místo přiřítil další stín a zlostně odtrhl svého bratra od bezvládného dívčina těla. „Zbláznil ses?! Tady to patří jinému Společenství!“

„Co budeme dělat?“ zeptal se Vlad a snažil se tvářit kajícně,což mu moc nešlo.

„Dokonči co jsi začal,“ odfrkl si jeho straší bratr a kývl ke Carmille.

„Počkej,poslouchej!“ vyhrkl Vlad a naklonil se nad polomrtvou dívku. „Bije jí srdce.“

To Charlese nadchlo. „Myslíš tedy,že pokud je tak silná,že bychom jí měli dát život?“

„Ano,“zaplály Vladovi rudě oči,a bez dalších cavyků se dvěma vystouplými špičáky zabořil do rány na Carmillině krku. Sál dokud v ní nebylo pouze pár litrů krve,převzal do Charlese podávanou stříbrnou dýku a řízl se do žíly na ruce. Přiložil ji Carmille k ústům,protože do jejího těla potřeboval dostat upíří krev,a špičáky jí zatím pouštěl do těla omamovací jed,aby ji to tolik nebolelo. Když si byl jistý,že vypila dostatek jeho krve,ještě opatrně rozřízl její žílu a nechal do ní proudit její krev,dokud neuznal že to už stačí. Vytáhl z kapsy cestovního pláště malou lahvičku a pokapal její rány světle zelenou tekutinou. Po několika minutách se zacelily a Carmillin nevyrovnaný dech se zklidňoval,až utichl docela. Bušení jejího srdce se zpomalovalo,až se ustálilo do občasného bouchnutí,jaké je typické pro upíry. Cukla sebou,a pak jakoby se proměnila v sochu. Vlad věděl co to znamená,tahle dívka s krásnými rudými vlasy nebyla první osoba,kterou kdy přeměnil – upadla do přeměňovacího spánku,také se mu říkalo Spánek na cestu nekonečnou,nebo Klid před začátkem věčného života,prostě stav,kdy osoba upadla do komatu a její tělo se mezitím měnilo v upíří. Bylo individuální jak dlouho to trvá,ale občas trval spánek klidně i celé týdny.

Zatímco Vlad vysával Carmillu,Charles si skočil do nedaleké vesnice a unesl jednoho staršího muže,který před sebou již neměl mnoho let života – Vlad vpustil do Carmilliných žil spoustu své krve; byl zesláblý a hladový,nutně se potřeboval nasytit. Lačně se vrhl na vesničana a během chvilky ho vypil,starcova krev mu skapávala po bradě. „Odneseme ji k ostatním?“ otázal se svého staršího bratra.

„Nic jiného nám nezbývá,nemůžeme ji tu nechat samotnou. Ale je ti jasné co budeme muset udělat? Bylo by nás příliš moc,a ještě k tomu s čerstvou hladovou upírkou… někdo bude muset odejít.“ Charles se zachmuřil. Jejich Společenství nebylo velké,ale přesto až nepříjemně často vzbuzovali nežádoucí pozornost. Lidé pak pořádali nesmyslné hony na upíry,při nichž jich pouze spousta zemřela,a to no neviděl rád – hromady mrtvol nebyl zrovna pohled,který by miloval.. na rozdíl od Vlada. „Myslím by nás mohla opustit Mariana. Je zkušená upírka,jistě se světem sama protluče.“

„Dobrá,vyhodíme Marianu. Taky se budeme muset přesunout,že?“ ušklíbl se Vlad podrážděně. „Jeden se ani nemůže pořádně najíst….“

Charles jen nad svým bratrem zavrtěl hlavou a zvedl ztuhlou Carmillu z půdy lesa. Vypadala teď jako mumie,s rukama překříženýma na prsou… jakoby se už těšila,až poprvé ulehne do své rakve. Ale na to si ještě počká,poněvadž dokud se někde neusadíme,nemůže být řeč o rakvích – nemůžeme sebou tahat ty monstra,jen abychom se ve dne skryli před pálivými slunečními paprsky, pomyslel si Charles a rozběhl se do hloubi lesa,k jeskyni kde momentálně přebývala celá skupina. Když tam doběhl,ozvaly se nespokojené výkřiky a nadávky,které ale okamžitě přesměroval na Vlada.

„Tak dost!“ okřikl je Charles. „Jak vidíte,brzy k nám přibude nová členka. To však znamená,že jeden z vás bude muset odejít,bylo by nás příliš mnoho. S bratrem jsme se domluvili -“

Jeho slova přerušilo tlumené zasténání. Pohlédl za tím zvukem a vytřeštil oči,když viděl jak se dívka pohnula,načež vyskočila na nohy a zvědavě se rozhlížela kolem.  „Kde to jsem?Co se stalo?“

„Ještě nikdy jsem neviděl nikoho tak rychle změněného,“ vydechl zmateně Vlad a vyměnil si nechápavý pohled s Charlesem.

„No páni!“ vykřikla Carmilla a vyskočila na strom. „To je paráda!“ Shlížela na ně shůry a usmívala se. „Co to je? Co jste to udělali? Jak?“

Vladova tvrdá slova ji velmi rychle vrátila na zem. „Teď jsi upírka,a pod naším velením,takže slez okamžitě z toho stromu! Udělali jsme z tebe krvelačnou nestvůru,budeš toužit po krvi a ničem jiném. Již nikdy nespatříš svoji rodinu – pokud se ovšem nerozhodneš je zabít. Budeš se muset skrývat před sluncem a spávat v rakvi. Cestovat s námi po Zemi a hledat útočiště. A nikdy nepřestaneš mít chuť na krev,stane se středobodem tvého nikdy nekončícího života. To se stalo.“

Carmilla zbledla a seskočila ze stromu. Ladně dosedla na zem a zírala na Vláda,nenacházejíc slova. „Proč?“ zněla její tichá otázka.

„Aby ses měla na co ptát,“ vycenil Vlad zuby a už jí nevšímal. Zato Charles k ní přistoupil a chtěl ji konejšivě pohladit po ruce,jenže ona uskočila. „Nesahej na mě!“

Vlad se podíval na Marianu. „Jdi. Byla jsi vybrána. Jsi zkušená upírka,už víš jak to na tomto světě chodí. Sbohem,Mariano.“

Do očí blonďaté upírky se nahrnuly slzy. „Já nechci,“ zašeptala. „Nechci vás opustit.“

„To červenovlasý štěně nemůžeme nechat samotné,“ pokrčil Vlad rameny a kývl hlavou směrem ke stromům. „Jdi než tě donutíme.“

Mariana posmrkla,ale výhružka na ni platila a tak se vydala kam Vlad ukazoval.  Charles se zatím snažil uklidnit Carmillu. „No tak,tak hrozné to zase není,můj bratr přehání,“ přesvědčoval ji.

„Nechte mě! Zrůdy! Jděte se vycpat! Já…….“ nedopověděla a jak nejrychleji mohla se rozběhla pryč. Charles ji začal pronásledovat,ale ona byla skvělá běžkyně a tak musel za chvíli zpomalit a jít jen po její stopě. Ke všemu se ještě spustil déšť a tak bylo čím dál těžší ji sledovat. Nakonec se mu ztratila úplně a tak prostě jen pročesával les a doufal že zachytí její vůni. Po pěti hodinách už byl dost zoufalý,ale v tom ucítil slabý zápach svěcené vody. Byl blízko kostelu,a odtamtud zachytil i Carmillinu vůni. Rozběhl se tam,a stihl to akorát včas.

Drobná dívka se právě chystala vrhnout z věže kostelíku do kádě plné svěcené vody – relativně spolehlivý způsob jak zabít upíra,i když mnohem spolehlivější je ho rozsekat stříbrnou dýkou,kousky co z něj zbudou spálit a dát do uzavřené nádoby;je důležité,aby se na vršek dala myrta,jinak by se mohl upír znova poskládat a ožít.

Charles ji stačil zachytit v letu. „Je to zbytečné,nesnaž se zabít. Žít je lepší,věř mi. Nic není takové jak říká Vlad. Já taky nerad zabíjím,skutečně. Pojď a přidej se k nám.“

Carmilla dlouho přemýšlela, a nakonec kývla.

Přidala se k nim,a Charles se k ní choval jako ke své dceři,později ji začal brát jako sobě rovnou. Tak se stala jednou z Vyšších a dokonce po čase zjistila že lidská krev je opravdu báječná. Nebyla surová jako Vlad,ale ani ohleduplná jako Charles. Přesouvali se ještě několik staletí,a potom našli jednou krásné místo v Anglii. Zabydleli se v podzemí Londýna,a už tam setrvali. Konečně se jí splnil sen a mohla se prospat v rakvi,i když pojem spánek je hodně zavádějící – upíři nespí tak jako lidé. Třeba se jim i klidně zdá sen,ale zároveň slyší každičké šustnutí v okruhu tří kilometrů,vnímají svět kolem sebe. Po dalších pár stoletích vyměnili rakve za poněkud pohodlnější postele a zřekli se tak svých starých zvyků. Zažili všechny možné revoluce,první i druhou světovou válku. Carmilla doufala,že třetí světová už nebude,a ani v nejdivočejších snech si nechtěla představovat co všechno by se zněmilo,kdyby byly použity atomové bomby. Bohužel se její nenáviděné představy měly stát skutečností…

* * *

Sundance se doma převlékla a pokoušela se přestat přemýšlet nad milionem otázek na které neznala odpovědi. Vzpomněla si,že by ještě měla zaskočit na doučování Jessicy,a tak se převlékla do oblečení,ve kterém plánovala jít do nemocnice – černé tříčtvrťáky s tenkým stříbrným páskem a fialové tričko na ramínka,doplněné drobným náramkem a náušnicemi s průzračným kamínkem ve tvaru slzy. Našla si složku,kde měla zhotovenou jakousi osnovu látky,kterou měla s Jess probírat,pečlivě zamkla a namířila si to o blok dál,do paneláku kde Jessica bydlela.

Zazvonila na oprýskaný zvonek a trpělivě čekala až se někdo ozve. „Ano?“ zaslechla Jessičin hlas,který však rušilo otravné bzučení zvonku.

„Tady Sundance,jdu na tu matiku,“ zakřičela raději,protože přes bzučení nebylo slyšet skoro nic.

Dveře zabrněly, tak si otevřela a pro jednou si užila ten luxus jet výtahem. Jessica na ni otráveně čekala u pootevřených dveří jejich bytu. „Jak já ten předmět nesnáším,“ posteskla si a pozvala Sundance dovnitř.

Jako obyčejně si sedly ke stolu do kuchyně a Sundance spustila. „Takže potřebuješ procvičit goniometrické funkce?“

Jessica na ni jen vyjeveně koukala. „Jako sinus,cosinus a …“

„Jo,přesně tohle.“ Tak to bude zabíračka,vzdechla si Sundance pro sebe a začala. „Takže máme třeba zadání,že sinus se rovná jedna třetina.Potřebuješ zjistit cosinus,tangens a kotangens.Na to potřebuješ znát základní vzorečky…“

O hodinu později Sundance zaklapla učebnici matematiky pro osmé třídy a zvedla se k odchodu. „Promiň,ale už musím jít – v nemocnici mě čeká Jenn po operaci.“

„Jůů,už?“ vypískla Jessica. Trochu je znala a „tetu Jennifer“ měla ráda,doufala že se uzdraví. „Tak ji ode mě pozdravuj.“

„Budu,“ usmála se Sundance a vyrazila k nemocnici. Postupně zrychlovala,a kolem vrátnice už proběhla jako rozmazaná skvrna. Vřítila se na sesternu,kde jí řekli číslo pokoje. Za dobu Jenniné nemoci se po nemocnici už celkem dobře orientovala,a tak najít pokoj nebyl žádný problém. Na poslední chvíli si připomněla,že by se měla chovat ukázněně a tak zpomalila do přijatelné rychlosti a zaklepala.

„Dále,“ zaslechla tichý hlas své jediné příbuzné. Vkročila do pokoje a přiřítila se k Jenniné posteli. „Ahoj!! Tak jak ti je? Bylo to v pohodě? Bolí tě něco??“ zasypávala svou tetu otázkami.

Jennifer na své bledé tváři vykouzlila úsměv. „Zdárec,Sun. Je mi.. skoro dobře,jen se mi nelíbí všechny ty hadičky,“ otřásla se. „Ale co tu děláš?“ ptala se zmateně.

„Kde bych měla být?“ nechápala Sundance. „A co Rafael? Je taky ok?“

„Je,neboj se… ale já myslela že máš mít dneska praxi,nebo ne?“ přemýšlela Jennifer jestli se nespletla.

„Kruci!“ praštila se Sundance do čela. „Já na to úplně zapomněla!“

„Tak mazej,ještě máš pár minut,“ pobídla ji Jenn a Sundance okamžitě vystřelila z nemocnice. Hnala se k místní veterinární klinice,kde měla mít praxi a doufala že to stihne. Už začínala lapat po dechu,ale nezpomalovala a za chvilku tam byla. Vběhla do budovy číslo tři,kde už v čekárně čekali ostatní. „Teda Sun,to jsi stihla jen tak tak,“řekla Amy,její kamarádka že školy,protože v tu chvíli se zrovna otevřely dveře a veterinář je pozval do ordinace.

* * *

Pro Lindu Hackleovou to měl být naprosto všední den. Jako obvykle vstala v šest,připravila manželovi a synovi snídani,načež si šla zakouřit na balkon a vypít ranní kávu. O půl sedmé vzbudila manžela,který vzápětí odešel do práce a v sedm vytrhla ze spánku i svého syna,aby ho mohla připravit do školky,než se sama vrhne na práci. Harry se už tradičně pošťoural ve snídani,Linda ho oblékla a pomohla mu vyčistit zoubky,a pak se s ním vydala do garáže. Odvezla ho do školky,celé dopoledne kreslila návrhy na nový obývák,a po obědě se rozjela pro Harryho do školky. Bafík,jejich pes,kterého tak pitomě pojmenoval její syn musel jet samozřejmě s ní. Dojela ke školce,pustila Bafíka a šla pro Harryho. Potom ho posadila do dětské sedačky,připoutala a přišla řada na Bafíka. Pes vyskočil do auta,a Linda se chystala zavřít na za ním vysouvací dveře,jenže pes naposlední chvíli vystrčil čumák ven. Už se nedokázala zastavit,bylo příliš pozdě.

Psí hlavička se skutálela k nohám ohromené Lindy.

Ta ji jako v transu zvedla z loužičky krve,hodila k bezvládnému tělíčku  psa dozadu do auta,nasedla a rozjela se na veterinu. Protože bydleli v odlehlé části Anglie,byla bezradná a nevěděla kam jet,tak si to nakonec namířila do Londýna,což bylo asi dvě hodiny cesty. I přes šok se jí nějakým způsobem podařilo dojet bez nehody do hlavního města,tam vykoumala kudy se dostane na veterinu,a už zajela do rozlehlého areálu. Popadla bezhlavého psíka,jehož kožíšek zdobily ornamenty ze zaschlé krve jako kdyby byl připravován na nějaké zvrhlý rituál,do druhé ruky uchopila hlavičku a zoufale se rozběhla k nejbližší ordinaci. Harry v autě mezitím začal vřískat a kopat,protože nechápal proč mu maminka zmizela,ale Linda si na něj ani nevzpomněla. Bez zaklepání vtrhla do dveří,na nichž bylo napsáno Veterinární klinika – drobní savci a před mužem v bílém plášti,kterého tipovala na veterináře padla na kolena.

„Pomozte mu,prosím!“ vzlykla a předložila před něj rozpůleného Bafíka.

„Ale paní,“ odmlčel se veterinář aby se nerozesmál,i když to vlastně k smíchu vůbec nebylo. „Paní,my tu živou vodu nevedeme.“

Studentům cukaly koutky nad neskutečností té situace a jediná Sundance se dokázala zklidnit natolik,aby konejšivě vzala Lindu za paži a odvedla ji k jejímu autu. Když uznala že se dostatečně vzpamatovala z šoku,nechala ji odjet a vrátila se do ordinace,vzala si lopatu a zakopala oba kusy Bafíka těsně u plotu kliniky.

Po skončení přednášky zamířila rovnou do pizzerie. Zrovna když si psala objednávku,zavibroval jí v kapse mobil. Trpělivě počkala až si starší pán objedná a potom se podívala kdo jí volal. Lucy? Co po ní mohla chtít? Vždyť od doby,kdy dala ve fabrice výpověď se neviděly… Sundance předala objednávku Timovi s tím že si zatelefonuje,a vytočila Lucyinno číslo.

Píp,píp,píp,píp… „Sun Glittering! Kde jsi! Už ses neukázala celý týden!“ zařvala Lucy do telefonu,až si jej Sundance raději oddálila od ucha – přece jen v devatenácti ohluchnout nechtěla.

„Vždyť jsem dala výpověď,to nevíš?“ připomněla.

Na druhé straně zavládlo zaražené ticho. „Ale… tady papíry s tvojí výpovědí nikde nejsou… ta nová šéfka si v tom udělala pořádek a jsi tu normálně vedená jako pracovník… “

„Cože?? To ale není možné! Vždyť… takže mám týden zameškané práce?“

„No,v podstatě ano. “

Sundance měla chuť do něčeho praštit. „Tak já dojdu až na noční,jo?“

„Jasně. Pá,“ rozloučila se Lucy a típla to.

Paráda, pomyslela si Sundance nevrle. To je fakt bezva. Zase se domů vrátím naprosto utahaná někdy kolem druhé,a to ještě ke všemu půjdu pěšky… a v sedm mám být na ranní brigádě v potravinách,odkud zase poletím rovnou do nemocnice…ještěže je sobota a tudíž  nemáme přednášku!

Zbytek večera se ale měl odehrát trochu jinak než si Sundance představovala…